Pohled do minulých časů Kratochvilky

Vznik obce je vázán k oslavanskému panství. V Oslavanech došlo k založení panenského kláštera „Údolí Mariino“, který byl roku 1228 posvěcen za přítomnosti krále Přemysla I. V průběhu dějin klášter vzkvétal, ale zažil také období úpadku. V šestnáctém století dostal se do světských rukou, vystřídal několik majitelů, až roku 1712 byl prodán klášteru na Starém Brně. Nebyl osazen jeptiškami, ale spravován jako statek až do roku 1783. Tehdy po zrušení starobrněnského kláštera Josefem II připadly Oslavany císařské komoře, která je nejprve pronajala a roku 1790 prodala dědičně Janu rytíři Scharffovi bez práva patronátního a dolovacího. Jeho dědici prodali r 1885 panství oslavanské Maxovi a dr. Filipovi rytířům Gomperzům.

Na tomto panství při poměrně rušné silnici, vedoucí z Jižní Moravy přes Ivančice na Velkou Bíteš, Žďár a dále do Čech stál odedávna hostinec zvaný Kratochvilka, též Kratochwil či německy Kurzweil. Tady mohli formani zastavit, najíst se, nakrmit zvířata a případně i přespat. Mohli ošetřit koně, získat přípřež pro vytažení těžkého nákladu do kopce a podobné služby. Dopravovalo se zboží z Vysočiny na trhy do Ivančic a zejména dřevo dále na jih. Zde oslavanské panství zřídilo panský dvůr, který převzal jméno hospody a byl vlastně odloučenou hospodářskou jednotkou, jejíž výtěžek plynul majitelům panství. Byl tu pěstován dobytek pro vrchnost i pro vlastní zásobování, byla tu ovčárna, palírna, pěstovaly se zemědělské plodiny, žili tu lidé s rodinami, kteří obstarávali práce na poli a v lese i nezbytné řemeslnické úkony.

V roce 1750 měla vrchnost u Kratochvilky také 81 měřic lesů, což je 15,5 hektaru. Na konci osmnáctého století za účelem zvýšení výnosů zemědělské produkce, a to i za podpory vrchnosti, byly zušlechťovány chovy zvířat a zaváděny nové metody obdělávání půdy. Zejména byl preferován chov ovcí, poněvadž po vlně byla značná poptávka ze strany průmyslu. Ovce se hojně chovaly též na Kratochvilce.

Rovněž byly zaváděny intenzivnější metody v zemědělství, kde místo úhorů byly pěstovány jeteloviny a okopaniny. Po hladomoru v letech 1771 – 1772 doznaly většího rozšíření i brambory, které se začaly produkovat k hospodářským účelům, ještě více se pěstovaly až po napoleonských válkách. Při sklizni obilí se místo srpů začaly používat kosy. Půda se obdělávala především rádlem a hákem, na její kypření se začala používat harka. Až po roce 1848 pronikalo do používání ruchadlo (pluh).

V těch letech dochází ve městech k rozvoji průmyslu, vznikají dílny a manufaktury a uvolňuje se podnikání. V roce 1760 byl patentován vynález parního stroje, který byl poprvé průmyslově využit roku 1776 v uhelném dole. V textilním odvětví byl v roce 1774 poprvé použit spřádací stroj. V roce 1784 došlo ke zdokonalení a zkvalitnění výroby oceli. Technický či vědecký pokrok vedl k takzvané průmyslové revoluci. Rozvíjela se města a to vše vyžadovalo příliv nových pracovních sil, které dosud byly blokovány na venkově.

To byl jeden z důležitých důvodů, který vedl císaře Josefa II. v roce 1781 k vydání tzv. Tolerančního patentu. Patent legalizoval vedle církve katolické též jiné církve, ale podstatné bylo, že zrušil nevolnictví. Poddaní se mohli bez povolení stěhovat, uzavírat manželství, učit se řemeslům, uměním a hledat si výdělek tam, kde se domnívali jej najít. Nemuseli konat dvorské služby vrchnosti, ale robotní, naturální a peněžní povinnosti váznoucí na poddanské půdě zůstaly zachovány. Došlo rovněž k regulaci pozemkové daně, císař podrobil veškerou půdu zdanění tak, že poddanému mělo zůstat 70% hrubého výtěžku, robotní povinnosti nadále mohly být vyměřeny v penězích.

V těchto létech došlo k rozmachu všech odvětví ekonomiky. Za Josefa II. přicházeli podnikatelé i odborníci z ciziny bez ohledu na náboženství, např. došlo k uvolnění těžby nerostů, byla zrušena soukromá mýta, uvolněno zřizování živností a zavedeny nové celní tarify na ochranu domácího trhu. Také byly budovány pevné silnice s alejemi stromů.

Taková byla doba, ve které vznikla Kratochvilka. V roce 1783 císař Josef II. svým výnosem rušil některé panské dvory. Tak se stalo, že v létech 1783 až 1788 byl rozparcelován dvůr Kratochvilka mezi 12 podílníků, čímž vznikla obec, která převzala svoje jméno podle původní hospody. (Názvy hospod přecházely do názvů obcí také v jiných případech, např. Veselka, Kývalka, Nesvačilka, Zastávka). Tehdy zde žilo 49 obyvatel. Bylo rozprodáno celkem 222 a 3/16 měřic půdy, což převedeno na dnes používané jednotky činí 43, 77 hektarů. Podíly měly velikost od 1,702 ha do 6,018 ha. Jednotlivci platili za svoje podíly od 81zl. 15 kr. až do 272 zlatých. Vrchnosti platili roční činži 16 zl. 22 kr a dávali snopný desátek ze všeho obilí. Neplatili však zeměpanské daně. Obci byly přenechány bezplatně pastviny ve výměře 24,01 ha. K hostinci náleželo 4,735 ha polí. Nadále platila podle patentu z roku 1775 povinnost roboty, která byla zrušena až v roce 1848. Robotu mohli poddaní buď odpracovat, nebo příslušnou vypočtenou částku uhradit v penězích. Hostinec při vybavování vyplatil činži 389 zl. 20 kr ve 20 letech. Bez náhrady odpadla povinnost odebírat od vrchnosti 12 beček piva a 12 věder vína.

V Neslovicích byl v letech 1782-1784 vystavěn kostel Narození p. Marie a k němu v roce 1787 zřízena farnost, ke které byla z Oslavan přifařena Kratochvilka. Matriky byly vedeny od roku 1784, do roku 1875 německy, pak česky. Rovněž v roce 1787 byla z Oslavan do Neslovic vyškolena také Kratochvilka. Do roku 1805 se vyučovalo v obecní kovárně, až tohoto roku byla vystavěna škola pro 50 žáků. Původně obec Kratochvilka odváděla školní plat, který obdržel učitel.

Doba vzniku Kratochvilky přinášela doma i ve světě převratné změny. Připomeňme si některé události, o nichž si mohli cestující, formani i vandrovníci povídat například při setkáních na cestě nebo v hospodě. Právě před 230 lety ve Francii bratři Montgolfierové poprvé na světě vypustili do výše balon naplněný horkým vzduchem. Poprvé to bylo bez posádky, ale ještě téhož roku vyzkoušeli vzduchoplavbu se zvířaty a posléze i s lidskou posádkou. U nás v Čechách první balon vzlétl v roce 1790. V roce 1783 v Severní Americe Velká Británie ukončila válku se 13 koloniemi a uznala nezávislost vznikajících Spojených států severoamerických. V prohlášení nezávislosti v roce 1776 byla poprvé formulována lidská práva. Roku 1792 byl v USA zaveden dolar, jehož název pochází z českého tolaru.

V oblasti kulturně společenského dění můžeme si povšimnout, že v roce 1787 navštívil Prahu W.A.Mozart, aby tam uvedl operu Don Juan. V témže roce v Uhrách se Anton Bernolák pokusil zavést spisovnou slovenštinu. Byl to pokus neúspěšný, povedlo se to až později L'udovítu Štúrovi. . V roce 1790 v Praze otevřel Václav Matěj Kramerius Českou expedici, kde vydával knihy a C.K.Krameriovy poštovské noviny. Byl to počátek českého národního obrození.

Obec se rozvíjela přirozeným způsobem. Zpočátku se domky nacházely kolem hostince. V roce 1787 to byly domy na západní straně silnice, čísla popisná 1-8, na protější straně žádné osídlení nebylo. Za hostincem byl dům č.9 – údajně palírna, dále pak domy č. 10, 11, 12. V místech domů č. 13 a 14 byly hospodářské budovy. Postupně přibývaly další domy, některé se dělily. Vznikla ulice od č.15 směrem dolů, zvaná Dědina, která zprvu vlastně celou dědinu tvořila. Svůj historický název si uchovala dodnes. Tam, kde stojí domy č. 59 a 76, bývala obecní pastouška s č. 20. Po rozparcelování Pružinovy zahrady ve spodní části obce v letech 1888-1891 vznikly domy č.30-36. Po roce 1893 byly postaveny domy na rohu za č. 25 s domovními čísly 37-41. Kolem roku 1895 byly budovány domy v řadě od rybníka nahoru s čísly 43-50. Do roku 1900 přibyly domy č. 51, 52, 53. V tomto roce žilo v obci 360 obyvatel.

Na návsi byla někdy v 1. polovině 19. století vystavěna kaple a vedle ní stál kamenný kříž. V roce 1922 byla založena Nová ulice. Zatím účelem byl rozparcelován pozemek K. Svobody, kde si zájemci zakoupili parcely pro stavbu domů. V roce 1949 bylo pole „Na klínku“ při silnici za domem č.115 náležející p. Jarolímovi rozděleno na parcely pro výstavbu rodinných domků. V roce 1950 už stálo 125 domů a na Kratochvilce žilo 586 obyvatel. Zde jsou započítáni také obyvatelé žijící na Síčce. Tato odloučená část obce po výstavbě čtyř nových obytných bloků byla připojena ke Zbýšovu. Kratochvilka obdržela souhlasem MNV náhradou trať Kopce.

Největší stavební rozvoj zažila obec době první republiky, kdy se co do počtu domů prakticky zdvojnásobila. K rozvoji Kratochvilky přispěly blízké zbýšovské doly, ale také okolní průmysl, který se zde rozvíjel. Kratochvilka byla hornickou obcí a tak se hornická kladívka s beránkem octla i v obecním znaku.

I dolování uhlí má svoji historii spjatou s naší obcí. Uhelné vrstvy byly objeveny kolem roku 1760 ve výchozech, to je tam, kde vystupovaly na povrch. To bylo ve Zbýšově na Anenské a pod Padochovem ve Verpachu. Jako první začala uhlí těžit rodina Müllerů. V roce 1782 oslavanská vrchnost začala kopat uhlí ve Zbýšově na Majrově. Roku 1783 se na Moravě kopalo uhlí pouze na oslavanském panství a toho roku se vytěžilo 3105 centů. V roce 1820 bylo objeveno uhlí na Poustkách. Nejprve se uhlí kopalo povrchově, razily se štoly a postupně se horníci dostávali do hloubky. Při tehdejších znalostech technických prostředků pracovalo se s velkými těžkostmi a s malým výsledkem. Výtěžnost se zlepšila, až když byl roku 1835 postaven parní stroj na čerpání důlní vody a na těžbu uhlí koňský žentour. V roce 1846 byl ve Zbýšově založen důl Antonín společností „Láska Boží“, ve kterém bylo dosaženo dobrých výsledků v těžbě. V roce 1851 se těžilo v hloubce 190 m a v roce 1853 již 340 m. Tehdy to byla největší hloubka v Rakousku.

V letech 1854 – 1857 byla založena nová šachta Jindřich na Síčce, která se nacházela na katastru obce Kratochvilka. Závod měl 7ha 91a půdy, v roce 1901 měla šachta hloubku 520 m. Došlo zde také k neštěstí, kdy v dole roku 1875 zahynulo 14 horníků. Uhlí se těžilo také na babicku, kde na výchozech se nacházely až 2m vysoké uhelné vrstvy. V roce 1856 byl zde otevřen důl Ferdinand a v roce 1877 důl Julius v Zastávce. K rozvoji průmyslu v našem kraji přispěla také železniční dráha, dostavěná v roce 1855 z Brna na Zastávku a postupně prodloužena do Zbýšova až k dolu Simson a na Anenskou. Od roku 1870 ovládaly těžbu uhlí dvě důlní společnosti: Rosická báňská společnost se sídlem na zastávce a společnost Láska Boží ve Zbýšově. Rosická společnost zaměstnávala 1038 důlních zaměstnanců všech kategorií a 515 dělníků v zastáveckých železárnách a rudných dolech. Pro Rahmovu společnost Láska Boží pracovalo asi 870 důlních dělníků.

Tak, jak se rozvíjela těžba uhlí, přibývalo zaměstnanců s rodinami, kteří hledali místa k bydlení. Například ve Zbýšově vyrostla dolní a horní kolonie, ale příliv lidí se projevoval také na Kratochvilce a v okolních obcích.

Vraťme se opět hlouběji do minulosti. Poznáme, že naši předkové neměli život lehký. Robotovali jako nevolníci pro vrchnost, ale mimo jiné museli překonávat i útrapy válek, které se táhly celou historií. Přišla – li do vesnic vojska, byla to učiněná pohroma. Armády si zajišťovaly ubytování a stravu během své cesty. Vojáci rabovali domy, rekvírovali jakékoliv potraviny a zásoby, odváděli zvířata nebo žádali peníze za výpalné. Mnohé vesnice zanikaly. Za třicetileté války také naším krajem táhlo roku 1621 polské vojsko, později vojsko císařské. Roku 1742 vpadli do kraje Braniboři a Sasi, kteří vyrabovali vše. Roku 1805 zde prošla císařská vojska, která táhla proti Napoleonovi, o čemž svědčí děkovný kříž u Babic, postavený po jejich odchodu v roce 1806. V roce 1866 po prohrané bitvě u Hradce Králové táhlo zde pruské vojsko, které rabovalo také na Kratochvilce. Mimo jiné zmlátili hospodského Tribulu, sebrali mu veškeré nápoje, jídlo, šaty a zásoby ze skříní a komory. Občané také museli prodělat útrapy první a druhé světové války.

Nahlédněme ještě do minulého století na rozvoj naší obce. Již v roce 1908 byl vystavěn obecní vodovod. Velkým pokrokem bylo zavedení elektřiny do obce v roce 1914. V roce 1921 byla zrušena obecní pastouška. V témže roce hostinský Svoboda v č.7 k hospodě přistavěl sál čtvercového půdorysu, který byl v roce 1936 prodloužen a přistavělo se jeviště. V roce 1929 zařídil se pekařský mistr Florián Kříž ve svém domě č. 2 s velkým sálem a jevištěm, který byl největší v okolí. V roce 1927 byla spotřebním družstvem „Vzájemnost včela“ postavena prodejna smíšeného zboží s bytem pro rodinu prodavače, kde v roce 1959 byla zřízena první samoobsluha v okolí. Po založení Sboru dobrovolných hasičů v roce 1928 byla v sousedství prodejny přistavěna hasička. V roce 1931 se v obci rozsvítilo veřejné osvětlení. V roce 1946 byl v obci zaveden místní rozhlas. V roce 1947 byla obec připojena na telefonní síť. První dva telefonní přístroje byly v místnosti MNV a v bytě předsedy MNV. V roce 1948 bylo zahájeno pravidelné promítání filmů v místním kině. Nejprve se promítalo v sále v hostinci v domě č.2. V témže roce byl zavřen hostinec v domě č.7 a tak kino bylo přemístěno tam. Z toho důvodu byla k sálu přistavena promítací kabina. V roce 1951 zahájila provoz autobusová linka, kterou byli občané dováženi k vlakům na Zastávku a školáci do Rosic. Později byla prodloužena do Neslovic a na Hlínu. V témže roce byla zřízena v prostorách bývalé hospody v domě č.7 mateřská školka. V roce 1953 byla dána do provozu družstevní prádelna na pastvisku.

Obec pečovala též o sady. V roce 1926 bylo vysázeno 79 třešní a 31 švestek bylo zasázeno v roce 1938.

V padesátých létech se obec převážně věnovala výstavbě JZD, v šedesátých letech bylo započato s budováním kanalizace, byla rovněž vybudována požární nádrž ve spodní části obce a sedmdesátá léta byla ve znamení dokončení kanalizace, zhotovení chodníků a bezprašných vozovek. Osmdesátá léta byla obdobím stagnace, neboť proběhlo slučování národních výborů a Kratochvilka s Hlínou příslušela do sdruženého místního národního výboru se sídlem v Neslovicích.

K oživení činnosti Obecního úřadu došlo po roce 1989. To už jsme se ale dostali do současnosti, kterou většina občanů pamatuje. Doufejme, že naše obec bude nadále vzkvétat ku prospěchu občanů.

Historií se pro vás prošel Karel Holoubek.